Pokud nemáte rádi články tohoto typu tak už teď radím najet myší na křížek u otevřené karty mého blogu, protože to nebude úplně příjemné čtení a těm co to dočtou přeji v rámci možností příjemné čtení.
Je zbytečné asi přemýšlet kde začít protože každý začátek bude začínat stejně a to tak že jsem milovala svého tatínka. Od malička jsem byla jeho vymodlená holčička , byla jsem jeho sluníčko sedmitečné a já měla nejlepší vzor jak v dětství tak i v pubertě.
Když mi bylo 17 let měla jsem přítele, svojí první lásku . A jak tomu osud chtěl chvilku před 18 narozeninami jsem otěhotněla a bála se to říct doma. Kdo by se taky nebál v 17 letech že. Navíc moje matka nešla daleko pro ránu. Otěhotněla jsem v dubnu 2008 , v květnu 2008 přišla ta nejhorší zpráva . Bylo nám řečeno že můj tatínek má rakovinu střev, přišla operace kde mu byl udělán vývod , pokud nevíte co to je tak si to prosím vyhledejte nechci tuto věc až zase tak do podrobností vysvětlovat někomu by se to mohlo zdát nechutné. Chodila jsem za ním do nemocnice a po každém odchodu plakala tak aby mě on plakat neviděl. Doktoři nám od začátku říkali že je bohužel rakovina v takovém stadiu že mu moc času nedávají ale ať se sami rozhodneme zda mu tuto věc chceme říct . A ač se to někomu nemusí zdát fér tak jsme mu o tom neřekli a nechali tatínka aby si ty poslední chvíle užíval. Bohužel jsme nevěděli jak rychlý to bude mít průběh. Operace nepřipadala v úvahu a tak nám jen zbývalo čekat.
