Příběh na pokračování

 

DLUHY SE ZDEŇKOU

 

2.Díl

Dětství a dospívání

 

Terezka ve škole nikdy nebyla kdo ví jak dobrá, vyznamenání dostala možná tak v první třídě, ale o to více vynikala ve sportu. Možná to bylo díky tatínkovi, který sport miloval a byl pro něj jako pro hasiče i velmi důležitý.  Terezka byla oproti vrstevníkům dost vysoká, přeci jen tatínek byl vysoký a všichni bratři také. Věnovala se atletice, florbalu, basketbalu a cca v 8.třídě jí tatínek přivedl i na horolezeckou stěnu. V podstatě ve všech těchto sportech doslova vynikala, jezdila na turnaje a nikdy nebyla tím, koho by sis vybral jako posledního do týmu. Jenže…

Tato láska ke sportu se nelíbila Zdeňce, nikdo neví proč, ale občas udělala i to, že Terezce zakázala jet na nějaký turnaj, protože věděla, že jí tím nejvíce ublíží. Za mých mladých let se tomu říkalo ,,dostat zaracha,, Bylo to těžké, protože to Terezka opravdu milovala. Se sportem skončila ve chvíli, kdy si jí vybral jeden pán z horolezecké stěny na závody a Zdeňka jí to klasicky zakázala. Tehdy už na to Terezka neměla a řekla, že raději se sportem skončí, než aby jí neustále Zdeňka takhle ubližovala.

 

Terezka se ale začala nudit, logicky. A jelikož svoje bratry, kteří žijí celý život v Ostravě viděla naposledy jako malá holčička, rozhodla se, že je najde. Věděla, že tatínek má schovanou fotku svého syna Jiřího, byla to fotka, kde byl Jirka ve florbalové výstroji brankáře a na tu chodila vždy tajně koukat.

V této době velmi frčel pořad ,,Pošta pro tebe,, a Terezka nelenila, předala těch pár informací, které měla a požádala o setkání s bratry. Česká televize se jí po čase ozvala a pozvala jí do studia, jenže v tu chvíli nastal problém, protože byla nezletilá a musela mít doprovod zákonného zástupce. Oznámila tedy celou věc Zdeňce a dostala hned studenou sprchu. Zdeňka jí samozřejmě styk s bratry zakázala. Terezka tedy zavolala z telefonní budky do české televize a sdělila jim, že nemůže na setkání přijet, ti jí oznámili, že bratry našli a ti se s ní chtěli setkat, prý měli radost. Samozřejmě přišel pláč, ale nedalo se nic dělat.

 

Terezka, jak už víte, nastoupila na střední školu. Školu si vybrala 100 km daleko, bylo to u sestry Moniky, ke které jezdila už o prázdninách pracovat na hotel. V této době dostal tatínek na chvilku rozum a chtěl se se Zdeňkou rozvést, bohužel se to mezi nimi urovnalo, věřím tomu, že kdyby se rozvedli, tatínek by ještě žil. Proč? To pochopíte z příběhu, který jsem věnovala přímo tatínkovi.

Co ale nastane, když je celý život dítě na pomyslném vodítku a najednou je daleko od domova a má volnost? Zvlčí!

Našla jsem si tedy nové kamarády a přišla jsem na chuť alkoholu a kouření marihuany. Pokud mě předmět ve škole nebavil, prostě jsem se sebrala a se svým kamarádem Kubou šla do parku na brko a vínko. Jasně, teď si někteří z vás řeknou, že už se ničemu nediví, ale prostě to je kus mého života a nebudu říkat, že jsem byla svatoušek.

Po 3.měsících jsem tedy musela zabalit kufry a jet zpět domů.

Tatínek měl tehdy známou na nábytkářské škole v Liberci a tak mi tam domluvil, že mohu nastoupit na obor čalouník-restaurátor. Byl to obor o kterém jsem vůbec nic nevěděla, nikdy o něm nepřemýšlela a škola sídlila v lese, kam autobus jezdil jen tak, aby se studenti dostali do školy a ze školy. Samozřejmě jsem nejprve byla naštvaná, ale po čase si na školu zvykla a byli tam fajn lidé. V čem jsem ale pokračovala bylo kouření marihuany. Nejlepší kamarádkou se mi stala Zuzka s kterou jsem trávila v podstatě všechen svůj čas, jezdila i k nám domů a já k nim.

Zuzka mě seznámila se svým sousedem Ondrou, o něm jste četli už v prvním díle. Ondra pochází z bohatší rodiny, co chtěl to měla shodou okolností byl a dokonce stále je uživatelem marihuany. Aby nedošlo k omylu, já již cca 13 let marihuanu neměla a pokud jí někde zacítím, doslova se mi obrátí žaludek. Vraťme se ale zpět.

Ondra byl mojí velkou láskou, byl můj první ve všem. Bylo nám 16 let a já věřila, že je ten pravý. Ondra tehdy chodil na průmyslovku, ale ani jeho škola nebavila. Když jsem tedy byla v 2.ročníku a Ondra v 3.ročníku, rozhodli jsme se, že půjdeme spolu na střední školu gastronomie a služeb. Ondra šel na obor hotelnictví a turismus a já se hlásila na kadeřnici, tam mě bohužel nevzali, ale nabídli mi obor krejčová a vzhledem k tomu, že jsem moc na výběr neměla, nastoupila jsem na tento obor. Ze začátku bylo vše fajn, ale v 17.letech jsem s Ondrou otěhotněla. Bylo to těžké období, protože měsíc na to nám sdělili, že má tatínek rakovinu…A co na to Zdeňka?

Pokračování příště

 

 

 

 

Příběh na pokračování

 

DLUHY SE ZDEŇKOU

 

1.Díl

Jak to všechno začalo

 

Psal se rok 1990, když se narodila malá holčička Terezka.

Terezka se narodila dvěma zaměstnancům JZD, a to Zdeňce a Jirkovi. Rodina žila na vesnici na severu Čech, tato krásna malá vesnička se jmenovala Zdislava. Holčička se narodila zdravá. Vyrůstala také s dvěma sestrami z předešlého manželství Zdeňky Monikou a Andreou. Jirka měl také z předešlého manželství děti, ale ten měl dva syny, a to Jirku a Lukáše. V roce 1992 se k rodině přidal poslední člen a to Patrik. Patrik byl vždy miláčkem Zdeňky. Neví se, zda Zdeňka svou nejmladší dceru Terezku neměla ráda už od narození, nebo až po narození Patrika, ale je jisté, že se začal psát tento příběh už v ranném dětství Terezky.

 

Terezka byla živé dítě, ráda se kamarádila spíše s kluky a velmi ráda sportovala. Troufám si říct, že ve sportu velmi vynikala. Bohužel tyto její aktivity se líbili pouze tatínkovi. Tatínek totiž již nepracoval na statku, ale stal se z něj profesionální hasič u hasičského záchranného sboru v Liberci. Tatínek měl vždy ke sportu blízko, dokonce chtěl být učitelem a studoval na tuto profesi, konkrétně učitel tělocviku a mám pocit, že to bylo v kombinaci s fyzikou či matematikou.

Možná právě díky zaměstnání tatínka, dostala Zdeňka možnost započít tu hrůzu, která Terezku čekala na příštích více než 18 let.

 

Terezka může o svém dětství již vyprávět, ale nikdy si nevzpomene na jedinou hezkou chvilku se Zdeňkou. Nemá ani žádnou fotku se Zdeňkou, má ale naštěstí spousty fotek s tatínkem.

Terezka nedostávala od Zdeňky například pusu, neobjímaly se, nedostávala dárky, co ale dostávala byli fyzické tresty a psychický teror.

 

Když se Terezka začne rozpomínat na svoje dětství, vidí jen násilí a slyší křik. Pamatuje si například, když se v první třídě učila číst. Seděla v obýváku u kulatého jídelního stolu, učila se číst a vždy když přečetla něco špatně, dostala bud facku, nebo vařečkou. Myslím, že nedokážu ani spočítat, kolik vařeček, bylo o Terezku zlámáno. Věta ,,zmlátím tě tak, že si na ten zadek nesedneš,, nebyla v této rodině pouze jakýmsi ,,bububu,,.

 

Zdeňka ale měla toto asi nějak v sobě, po starších dcerách házela předměty jako lední brusle, žehličku atd.

 

Ve chvíli, kdy starší dcery vyletěly z hnízda a v domě zůstala jen Terezka s Patrikem, byl osud Terezky v podstatě zpečetěn. Terezka se Zdeňkou nikdy nezažila láskyplné objetí, ale jen bití, nádavky, které byly velmi vulgární, nesnášenlivost a přetvářku. Přetvářka nastala vždy, když byl doma tatínek. Terezka sice rostla, ale nic se tím neměnilo. Zdeňka svojí agresi prohlubovala a nastávaly chvíle, kdy byla schopná přijít za již větší Terezkou ven a zbít jí i před kamarády, což bylo pro Terezku velmi ponižující.  

 

Terezka si tedy řekla, že odejde z domu co nejdříve, a tak si budoucí školu našla 100 km od domova, ale to byla chyba. Musela jít totiž bydlet ke svojí sestře, která ale má bohužel geny Zdeňky, a tudíž když nikdo nebyl doma a Terezka udělala nějaký přešlap, nešla pro ránu daleko ani Monika.

Terezka tehdy už nevěděla kudy kam a sklouzla k alkoholu a marihuaně. Zdeňka s tatínkem se tedy rozhodli, že se Terezka musí vrátit domu. Bohužel tatínek v tu dobu již nepracoval u hasičů a stávalo se, že nebyl doma i týden nebo 14 dni, protože pracovně odjížděl. To byl další impulz pro Zdeňku, která mohla v týrání Terezky pokračovat. V tu dobu bylo Terezce 16 let a otěhotněla se svojí první láskou Ondrou. Vzhledem k věku jí ale Zdeňka poslala na potrat. Každý tento Terezky vzdor vyvolával větší a větší agresi ve Zdeňce. Zprávy z chirurgie by mohli vyprávět vlastní příběh.

 Terezka se rozhodla, že začne pracovat. Začala tedy pracovat jako hosteska. V té době si hosteska dokázala vydělat kolem 150 Kč/hod. Když ovšem Zdeňka zjistila, kolik Terezka vydělává začala jí peníze brát s argumentem, že musí platit bydlení. Terezka si tedy našla další brigády jako například míchání koktejlů na plesech se svým Ondrou, ve stánku se zmrzlinou či v obchodě s oblečením.

Žádné peníze jí ovšem nezůstávali.

Zvrat nastal v roce 2007, kdy byla zjištěna tatínkovi rakovina střeva ve 4.stadiu…pokračování příště

 MŮJ AMBULANTNÍ POROD

Dříve než se začnete chytat za hlavu, chtěla bych vám říct menší statistiku ambulantních porodů. Například v roce 2018 bylo v ČR evidováno 329 ambulantních porodů.

A teď už k tomu našemu porodu.

Když jsem zjistila, že jsem po třetí těhotná, nenapadlo mě, že budu vůbec přemýšlet nad ambulantním porodem. Bohužel ale okolnosti kolem covidu, mi vnuknuli tuto myšlenku. Samozřejmě toto rozhodnutí nebylo pouze na mně. Potřebovala jsem celou věc důkladně promyslet, najít si informace, které jsou už velmi dostupné a samozřejmě celou věc probrat s partnerem.

Jak už jsem zmínila, jednalo se o již třetí těhotenství, říkala jsem si, že jsem vlastně již zkušená ale pořád jsem měla malinké pochybnosti, vždyť každé těhotenství je jiné, každý porod je jiný a může se stát cokoliv. Naštěstí jsem na rozhodnutí měla dostatek času.

Celou věc jsem probrala s mojí gynekoložkou, která mi sdělila svůj osobní názor a domluvili jsme se, že pokud by byl nějaký problém, mohu jí kdykoliv navštívit. Shodly jsme se na tom, že přeci jen už mi není 20 let a jedná se o porod po 10.letech.

Další důležitou osobou byl partner. V něm jsem měla tu největší oporu. Nejprve jsme se domluvili, že i kdyby se kdokoliv chtěl stavět třeba na hlavu, tak bude u porodu. Ohledně ambulantního porodu jsme se domluvili tak, že pokud budu já i malinká v pořádku a budu vědět že vše zvládnu, tak po porodu odejdeme domů.

Dále se doporučuje, domluvit se přímo s dětským lékařem ke kterému se miminko registruje, tady ovšem bývá většinou problém. To jsme tedy nechali osudu.

Dne 13.4.2021 kdy už jsem 5 dní přenášela, jsem se ráno kolem půl 4 vzbudila s tím, že jdu na záchod. Zde mi ale najednou praskla plodová voda :-D Šla jsem tedy vzbudit partnera s tím, že rodím. Tomu se moc vstávat nechtělo, protože si myslel, že si dělám srandu, jak jsme už dlouho čekali na příchod dcery :-D Nakonec, ale vstal. Ještě aby ne, vždyť šlo o porod jeho vysněné holčičky. V klidu jsme zabalili věci, oblékli se a taková ta klasika. Vše trvalo cca 30 min. Poté jsme nechali synovi, kterému je 9 let vzkaz, že jsme jeli do porodnice a vyrazili z domu. V tu chvíli jsme měla už kontrakce po cca minutě a půl, takže cesta k autu se nám prodloužila o moje přestávky na dýchání :-D

Do porodnice jsme přijeli ve 4:12, udělala se všechna potřebná vyšetření jako monitor, sepsání papírů atd. Porodní asistentka ale zpozorovala, že tohle bude hodně rychlé, poslala tedy sestřičku pro partnera se slovy, že pokud chce být u porodu, ať se jde rychle převléknout. Bohužel se zjistilo, že plodová voda pouze odtéká, ale nepraskla úplně.

Šly jsme tedy na porodní box, kde už čekal partner, lehla jsem si, propíchli mi vodu, u které zjistili že je již zkažená díky přenášení a v tu chvíli mi blesklo hlavou, že pokud se nechci dlouho trápit a mít to rychle za sebou, musím udělat dvě věci, uklidnit se, a pořádně zatlačit. Sestřička se nás zeptala, zda máme nějaké přání ohledně porodu, například ambulantní porod, což mi moc pomohlo, abych se uklidnila. Řekli partnerovi ať jde tedy rychle za sestřičkou na dětské oddělení a řekne jí, že máme zájem o ambulantní porod. Partner mi byl po celou dobu velkou oporou, a tak jak jsem si to vysnila, tak to i proběhlo. Doslova jsem 3x zatlačila a malá se narodila.

Dcerka Šárka, přišla na svět v 5:04 s mírami 52 cm a 3950 g. Po porodu dcerku klasicky ošetřili, u čehož mohl být partner přítomný, poté jí donesl zpět za mnou, nechtěli, aby byl přítomný mému šití :-D

Po celou dobu nás nechali všechny spolu, za což jsme moc rádi. Po nějaké chvilce přišla sestřička z dětského oddělení, aby nám vysvětlila, že nám nechce bránit v odchodu domů, ale že by bylo lepší počkat, až přijde dětská lékařka a budou výsledky CRP po tom, co malinká spolykala zkaženou plodovou vodu. S tím jsme samozřejmě souhlasili. Já si odpočinula, nasnídali jsme se, osprchovala jsem se a užívali jsme se mazlení s malinkou. Zavolali jsme synovi, aby byl klidnější a řekli mu, že brzo přijedeme se sestřičkou domů.

Nakonec jsme odešli v 9:44 domů.

Mohu z vlastní zkušenosti říct, že ambulantní porod byl pro mě i pro partnera krásný zážitek a ta nejlepší volba. To, že nemusíte ležet někde v nemocnici, ale užívat si s miminkem hned domácí pohodu, být všichni spolu a užívat si to, je nádherný pocit. Jsem ráda, že existuje tato možnost, že už i v nemocnicích s tím nemají problém, teda alespoň tady v Teplicích a že jsme měli tu možnost toto zažít. Pokud by někdo zvažoval tuto možnost porodu, tak za nás všechny mohu říct, že pokud si jste jistí, máte oporu, víte že to zvládnete a že je vše v pořádku, tak do toho běžte.

Pokud by někoho zajímal naopak nepříjemný zážitek po porodu s dětskou lékařkou a o jejím pohledu na ambulantní porod, nechte mi zde komentář, a já se o tom trošku rozepíšu. Protože odchodem domů nic nekončí. Snad jsem vám tedy trošku osvětlila téma ambulantní porod a budu ráda za každý komentář.

JAK TO BYLO S BÝVALÝM MANŽELEM A SYNEM 1

Jelikož kolem tohoto tématu už 8 let vznikají různé debaty a převážně lži tak bych ráda vše uvedla na pravou míru.
Říkejme mu pan P.

Psal se rok 2010 když jsem poznala svého bývalého manžela, k moji smůle se narodil 31.1. stejně jako můj zesnulý tatínek a pro mojí matku to bylo jakési znamení.
31.12.2010 jsme se vydali slavit silvestr k jeho rodině, později večer jsme šli na místní diskotéku kde jsme to oba znali a tam mě bývalý manžel požádal o ruku. Byla jsem tehdy mladá 20ti letá holka a byla jsem úplně hotová z žádosti o ruku, která proběhla přímo do mikrofonu.

První měsíc po žádosti o ruku byl celkem pěkný, ale jen do chvíle než na mě začal bývalý manžel dělat nátlak ohledně dítěte. Začal mi říkat jak byl chtěl vlastní dítě, že když dcera jezdí ke svému otci tak on chce svoje dítě.

Snažili jsme se přibližně 2 měsíce a když jsem zjistila že jsem těhotná tak jsme se rozhodli že se tedy vezmeme. Bohužel v tu chvíli začali vyplouvat na povrch další skutečnosti. Měsíc před svatbou mě kontaktovala jeho milenka, s tím že si užili a ona je těhotná. Samozřejmě mě to sebralo a já nevěděla co bude dál, sama jsem byla těhotná a měli jsme před svatbou. Slečna naštěstí chtěla zaplatit jen potrat, ten jsem ji zaplatila jelikož můj budoucí manžel tvrdil jak čeká na výplatu.

Tato věta se u nás opakovala, ale velmi často a mě už to začínalo být divné. Rozhodla jsem se tedy že si pan P nevezmu, ale bohužel na mě byl vyvíjen nátlak od moji matky která si stála nekompromisně za tím že si musím pana P vzít a přes to vlak nejede. A tak se 21.března uskutečnila naše svatba.

Bohužel po svatbě přišel začátek pekla. Pan P začal tvrdit, že nedostal výplatu a daně, takhle to tvrdil ještě nějaký čas. Když jsem sundala růžové brýle, zvedla jsem telefon a již jako zákonitá manželka zavolal k panu P do práce. Když jsem na paní účetní spustila, proč můj manžel stále nemá výplatu a daně, tak mě hodně rychle zastavila s tím že můj manžel stejně jako ostatní již vše dostal vyplaceno. Tím dnem se už naše manželství jen vezlo. Najednou jsem nesměla nikam chodit, s nikým komunikovat a jen sedět doma na zadku a být poslušná ženuška.
Jedno květnové ráno jsem ráno otevřela facebook a tam na mě vyskočilo jak moje nejlepší kamarádka píše panu P přímo na zeď ,, V pondělí se ukáže jaký jsi chlap,, . Když přišel večer manžel z práce, oznámil mi že jede v pondělí k rodičům, zeptala jsem se ho jestli si myslí že jsem úplně blbá.
Řekl mi, že to je jen sranda a že mě chce jen paní K prudit.
Od toho dne už jsem byla pro něj blázen, poslouchala jsem ze všech stran pomluvy a lži a to ze všech stran.
Ve chvíli kdy jsem se rozhodla i přes silné city to ukončit jsem panu P napsala že že chci rozvod, sdělil mě že už to podal. Ok, řekla jsem si a šla zařizovat příspěvek na samoživitelku který tehdy bylo možné získat ale tam mi bylo sděleno že musím doložit opis žádosti o rozvod. Pro jistotu jsem si doma sepsala žádost o rozvod a šla jsem na soud s tím že pan P udajně podal žádost o rozvod a že bych potřebovala opis, sdělení paní na informacích o tom že tam nic nemají od pana P mě ani nepřekvapilo. Okamžitě jsem ji tedy dala nachystanou žádost o rozvod.
Jednou jsem si tak seděla doma s moji dcerou, které v tu dobu byli 3 roky, koukáme na televizi a najednou blik a nešla elektřina, zaslechla jsem ale z chodby nějaký ruch, šla jsem se tam tedy podívat a zjistila že mi pán odpojuje elektřinu, prý z důvodu nezaplacení. Ihned jsem tedy volala panu P, protože jsme měli dohodu, že já budu platit nájem a on elektřinu a jídlo. Pan P mi tvrdil že to zaplatil, zkusila mu volat i moje matka a té tvrdil že teda běží do banky to zaplatit, že se asi spletl a nezaplatil to. Bohužel ani po 3 dnech čekání to nebylo zaplacené a musela jsem vše tedy zaplatit já.

Myslela jsem si, že když podám žádost o rozvod a vystěhuji pana P tak tím veškeré zlo končí, ale to jsem se šeredně spletla.
Když jsem byla ve 4.měsíci těhotenství, někdo u mě zazvonil, zvedla jsem kecafón a v něm se ozvali jen nadávky a urážky ze strany sestry pana P, jejího přítele a jejich kamarádky. Položila jsem sluchátko, zavřela dveře do obýváku, přitulila se k dcerce a čekala jsem že je to přejde ale bohužel stále dokola zvonili. Najednou to vše ustalo a já si oddechla, jenže v tu chvíli se ozvalo bouchání na dveře, šla jsem tam a chtěla jim říct ať odejdou, že se malá bojí, ale jen co jsem otevřela dveře tak do mě sestra pana P strčila, za mnou stále dcerka která spadla. Zvedla jsem dcerku a chtěla jsem se s ní rychle schovat do obýváku, držela jsem dveře ale bohužel švagr pana P měl vetší sílu. přiběhla sestra pana P která mě několikrát udeřila do hlavy, a bohužel jak jsem držela dceru tak se několikrát dcera bouchla hlavou o zeď. Chytla jsem jí tedy hlavičku aby si neublížila. Švagr pana P mne začal najednou bouchat pěstí do břicha a mě v tu chvíli došlo o co tady jde. Když přestali a utekli, ihned jsem zavolala sanitku a policii, sanitka přijela během chvilky a odvezli mě s dcerou do nemocnice, obě jsme podstoupily mnoho vyšetření. Naštěstí vše dopadlo dobře a miminku v bříšku se nic nestalo.

Ubytovala jsem se s dcerou na nějaký čas u matky, protože jsem se bála být doma sama a matka bydlela 30 km od Liberce. Jednou když jsem se trošku uklidnila tak jsem se rozhodla že si zajedu pro nějaké věci do Liberce do bytu, když jsem vešla do bytu tak jsem byla ale zhrozená.
Na zemi bylo rozmlácené sklo, vyházené věci ze skříní, z kuchyňské linky, strhané závěsy, no prostě byt jak po vykradení, s čímž nejsem daleko od pravdy. Ohlásila jsem to tedy ihned na policii, ti mi ale řekli že jelikož jsme s panem P manželé a má klíče od bytu tak se to nedá brát jako vykradení ani když je smlouva pouze na mě. Zmizeli moje věci, šperky, peníze a nikoho to nezajímalo.

Tehdy už byl oficiálně pan P s paní K. Ale jak se říká, karma je zdarma. Pan P jel jako spolujezdec někam autem se svým kamarádem a jak tomu osud zřejmě chtěl, měli autonehodu, nebojte nezemřel jen jsem potřebovala udělat drama :-D

Bohužel se z autonehody hodně rychle oklepal a začal mi psát s paní K velmi zajímavé SMS. nejprve to bylo že dítě které čekám není jeho, potom například že mi dají 20 000 Kč na potrat atd.

16.listopadu se mi narodil můj skvělý syn Jiřík, jméno dostal po mém tatínkovi, ovšem tehdy začal běh na dlouhou trať s jeho otcem.

Pokud chcete pokračování, zanechte komentář pod článkem :-)

Sbohem tatínku

Pokud nemáte rádi články tohoto typu tak už teď radím najet myší na křížek u otevřené karty mého blogu, protože to nebude úplně příjemné čtení a těm co to dočtou přeji v rámci možností příjemné čtení.

Je zbytečné asi přemýšlet kde začít protože každý začátek bude začínat stejně a to tak že jsem milovala svého tatínka. Od malička jsem byla jeho vymodlená holčička , byla jsem jeho sluníčko sedmitečné a já měla nejlepší vzor jak v dětství tak i v pubertě.

Když mi bylo 17 let měla jsem přítele, svojí první lásku . A jak tomu osud chtěl chvilku před 18 narozeninami jsem otěhotněla a bála se to říct doma. Kdo by se taky nebál v 17 letech že. Navíc moje matka nešla daleko pro ránu. Otěhotněla jsem v dubnu 2008 , v květnu 2008 přišla ta nejhorší zpráva . Bylo nám řečeno že můj tatínek má rakovinu střev, přišla operace kde mu byl udělán vývod , pokud nevíte co to je tak si to prosím vyhledejte nechci tuto věc až zase tak do podrobností vysvětlovat někomu by se to mohlo zdát nechutné. Chodila jsem za ním do nemocnice a po každém odchodu plakala tak aby mě on plakat neviděl. Doktoři nám od začátku říkali že je bohužel rakovina v takovém stadiu že mu moc času nedávají ale ať se sami rozhodneme zda mu tuto věc chceme říct . A ač se to někomu nemusí zdát fér tak jsme mu o tom neřekli a nechali tatínka aby si ty poslední chvíle užíval. Bohužel jsme nevěděli jak rychlý to bude mít průběh. Operace nepřipadala v úvahu a tak nám jen zbývalo čekat.